S krojem se Darina Pochylá setkávala již od malička, kdy v rodném Vlčnově tancovala v dětském souboru Čerešničky, později v souboru Vlčnovjan. Ke kroji měla blízko celá její rodina. Od babičky Anastázie Knotkové, která v kroji chodila celý život, zdědila nejen krojové komplety pro své dvě dcery, ale i lásku k tradičnímu lidovému umění a poctivému řemeslu. Výtvarné nadání a zručnost se u Dariny projevilo již v dětství, kdy navštěvovala výtvarný obor na Základní umělecké škole v Uherském Brodě. Vždy ji bavilo navrhovat a tvořit, a proto se rozhodla studovat obor Modelářství a návrhářství obuvi a módních doplňků na SUPŠ v Uherském Hradišti. Praktické znalosti z oboru kloboučnictví, který ji zajímal nejvíce, načerpala pak v učebním oboru Modistka a kloboučnice na Středním odborném učilišti n. p. Mesit v Uherském Hradišti. Zde absolvovala také maturitní obor Podnikání, v rámci kterého se zúčastnila soutěže vyhlášené pro nejlepší podnikatelský záměr. S projektem Svět klobouků v soutěži zvítězila a mohla si tak díky peněžité výhře pořídit několik prvních kloboučnických forem, které potřebovala do začátku své praxe. Ještě před zrušením zmíněného učebního oboru s učilištěm spolupracovala, vedla pro kloboučníky praktické kurzy. 
Když se Darina Pochylá rozhodla pracovat samostatně a založila si živnost, bylo nejdůležitější sehnat kloboučnické formy.  Pořídila si nejzákladnější dva tvary forem - kulatý a hranatý. Dnes má forem několik desítek, pořizuje si postupně i ty speciální, které použije třeba jen jednou. Nejdříve vyráběla především pro muže v obci v rodném Vlčnově. Poté se objevila zakázka do nedalekého Bánova, kde potřebovali zhotovit pokrývky hlavy muži z mužského sboru Hútek. Její první klobouk vyrobený podle starého vzoru z Bánova se stal po několika letech opět předlohou, podle které mohla vyrobit další klobouky pro bánovské, tentokrát pro soubor Kohútek. Jak se Darina Pochylá postupně dostávala do povědomí, začali se na ni obracet zájemci o jednotlivé typy klobouků, a také zástupci folklorních souborů či mužských sborů, kteří jich potřebovali větší množství. Tak vytvářela klobouky k rekonstrukci bílovského kroje pro soubor Ondráš z Brna, kulatý typ klobouků pro soubor Kalina z Babic, starý typ klobouků pro muže ze Strání nebo klobouk s širokou stříškou pošitou kamrholem pro mužský sbor z Vlčnova. 
Kromě klobouků z Uherskohradišťska nebo Uherskobrodska, jejichž původní nejstarší typy mohla Darina Pochylá v terénu dohledat a využít jako předlohu, začala pracovat na kloboucích také z jiných regionů. To však vyžadovalo studium odborné literatury, dohledání archivních pramenů a práci s nejstaršími fotografiemi. Díky této přípravné fázi práce se Darina Pochylá mohla dopátrat důležitých informací, které byly potřebné k co nejdokonalejšímu řešení výroby toho kterého klobouku. Navázala také spolupráci se Slováckým muzeem v Uherském Hradišti, kde často konzultuje navržené prototypy klobouků, jejich tvar nebo výzdobu. Tak vytvořila klobouk pro hodovou chasu v Čejkovicích, který vyvíjela několik měsíců s několika prototypy i typy výzdoby. Podobně vytvořila klobouk pro stárka do Strážnice nebo do Moravského Žižkova. K výrobě každého klobouku přistupuje Darina Pochylá s velkým nasazením, snaží se vyladit každý detail, aby byl klobouk co nejvěrohodnější a samozřejmě byl i praktický a dobře se nosil. Ráda také pracuje se starými zašlými kusy klobouků, které je schopna opravit a zrekonstruovat do původní podoby. 
  
Tvorba Dariny Pochylé především díky její specializaci na klobouky ke kroji je výjimečná. I když ráda navrhne a vytvoří k nejrůznějším příležitostem klobouky současné, módně zajímavé, zaměření na repliky starých původních krojových klobouků dává největší smysl její tvůrčí práci. Své umění také již tradičně předvádí v památkovém domku při jízdě králů ve Vlčnově. Uherskohradišťská veřejnost může její dokonalé výrobky, které podtrhují celkový dojem mužského kroje, obdivovat v každoročním průvodu na Slavnostech vína. Základ svého řemesla, který získala v Uherském Hradišti, se tak snaží vracet opět městu. Darina Pochylá tak navazuje na tradiční řemeslo a klobouky vyrobené z její dílny, které jsou vyrobené precizně, s citem a důrazem na detail, přispívají k všeobecnému povědomí o tradičním lidovém oděvu.
 

Text i fotografie poskytla příspěvková organizace Slovácké muzeum v Uherském Hradišti.